vlkova modelářská stránka

zpět na hlavní stránku


Svist

Model větroně fy Reichard. Oficiální stránka výrobce zde.

Poté, co jsem viděl "live" Markova 1750mm Vivata, řekl jsem si, že větroň pod 2m nemá smysl.
Po prohledání webu a několika diskusích u piva jsem navštívil v době akce Model hobby domovskou prodejnu fy. Reichard a položením zálohy na pult závazně objednal uvedený model, a to včetně montáže a navíc v nestandardní barvě potahu "Cub yellow". Cena montáže činila 1500,- Kč. Model byl připraven k odběru prakticky za měsíc od objednání. Na prodejně mi byl předveden ve složeném stavu, rozebrán a šup do krabice. Firma dodržela chlapské slovo a veletržní sleva 5% z celkové ceny učiněné objednávky byla příjemným bonusem. V modelu bude potřeba nalepit suchý zip pro přijímač, vložit přijímač a zasunout konektory. Také je lehce bezprizorný vypínač regulátoru, "bloncá" v kabině se a tam. Baterky je třeba příslušně naformovat. Typ a pohlaví napájecích konektorů odpovídal dohodě. Symetrie a vyvážení letadla vypadalo v pořádku. Až doma jsem zjistil, že i když v tašce přiložené k letadlu byly všechny obaly a návody od vmontovaných komponent, jako na potvoru chyběl návod od samotného letadla.

Prvotní osazení modelu:
motor Roton 400W + sklopka Graupner 12"×6" + regulátor JETI Advance 40 + 2×pack 8čl Sanyo 1700SCR
křidélka 2×HS-81MG, výškovka a směrovka 2×HS-422

Motor je možné dát i 300W, ale potom by při stejné vrtuli bylo proudové zatížení cca. 70% krátkodobého 30s maxima (28A z 40A). 400W je jen o 100Kč dražší a odebírá dle údajů výrobce 55% maxima (23A z 40A) při téměř stejném tahu. Tenhle Roton je navíc o 1100Kč levnější než původně doporučená Mega. Tah dané pohonné jednotky by měl být zhruba 50% hmotnosti letadla. Je potřebné nechat aktivovanou brzdu na regulátoru, jinak má vrtule snahu pořád se točit.

Serva na křidélka v provední MG jsou patrně také luxusem, ale kovové převody budí vetší důvěru.

Doba první montáže a demontáže byla zhruba 3 minuty. Potřebné nářadí: malý a velký křížový šroubovák na křídlo a výškovku, malé kleště na čep vidličky výškovky, plochý šroubovák na pojistku kabiny. A hlavně místo. Šrouby a kovové podložky doporučuji dokoupit do zásoby, dají se snadno ztratit.

Při detailní kontrole letadla jsem zjistil:
- serva křidélek jsou obalena páskou a zalepena epoxy, návod uvádí přilepení oboustrannou páskou
- náhon výškovky je řešen zalepenou pákou do ovládané plochy a vidličkou
- výchylky ovládacích ploch jsou pro plný chod serv zhruba dvakrát větší, než uvádí návod
- pro dané pohonné aku je potřeba dovážit čumák cca. 170g olova
- výsledná hmotnost je pak cca. 2,2kg (1200g éro + 800g pohon s aku + 170g olovo)
- chybí samolepky s textem Svist, ale mám nabídku si je nechat říznout v jiné barvě
- akupak je potřeba vymezit také stranově, aby se neklátil ze strany na stranu
- jistící kolíček se snadno nechá zasunout téměř celý do jednoho z křídel, při montáži je třeba postupovat opatrně
- výškovku je třeba lehce vypodložit aby se srovnala do roviny s křídlem
- křídlo je třeba kontrolovat na přesnost usazení kolmo k trupu
- na servokabely křidélek je potřeba dát značku na odlišení pravého od levého
- motor na půl plynu proudem od vrtule rozhází půl dílny

Zálet proběhl velmi dobře, leč neslavně. Éro samotné létá jako z partesu, ale přistání, tento nejobtížnější manévr, se holt musí povést.
Po odhozu zkušeným větroňářem a námezdným vrhačem v jedné osobě se letadlo ihned vydalo pod plným plynem vzhůru, lehký trim křidélek a to bylo vše. Pro létání akrobacie je vhodnější, nikoliv nezbytné, mít větší výchylky na křidélkách, než udává výrobce. Odhadem o polovinu větší. Zkoušen looping a výkrut, vše v bezmotorovém letu.
Pro přistání je zde rada vykoupená třemi přestřiženými plastovými šrouby, omačkanou náběžkou a lehce nakřaplým trupem: Solit to narychlosti a nechat vytrácení na poslední přímý úsek. Letí-li pomalu, potom Svist silně opadává v zatáčce. Až do krtinců.

Pro opravy trupu je potřeba mít nebo mít možnost si vypůjčit: epoxy RG 5min, laminovací pryskyřici Letoxit PR102, kus skelné tkaniny, smirkový papír, odmašťovač, zakrývací papírovou pásku, štětec na Letoxit a potom na vyhození, digitální váhu na odvážení poměrů Letoxitu, kelímek od jogurtu na míchání téhož, lámací nůž, pracovní plochu a čas na zatuhnutí laminace. Na povrch ještě "šprickyt".

Při opravě jsem pro potřeby lepšího uchycení pohonných aku navrhnul vlepit překližkovou přepážku zabraňující přílišnému zasunutí aku do letadla a tím posunu těžiště vzad, a na které bude navíc suchý zip jako protikus zipu na spodku baterek. Navíc už hlodá myšlenka zcela předělat umístění baterek tak, aby se nemuselo tolik dovažovat do čenichu.

Oprava křídla koštuje také balzu, kus Oracoveru na potažení a modelářskou žehličku na přežehlení potahu. Žehličku je prý potřeba na potahovaná létadla přikládat častěji, než by pseudomodelář živený EPS a EPP byl ochoten uznat.

Let je třeba zahájit razantním vrhem. Vypočtená minimálka 20mph, tedy asi 32km/h, je už docela dost. Praxe třetího samostatného vrhu ukázala, že se to musí fláknout velmi silně, jinak zase přijde na pořad dne laminát.

 

první domácí foto 2760mm modelu

fotografie z druhého letového dne (po první opravě :o) pořídil v polovině listopadu 2006 Jura12

IMG_1157.jpg IMG_1160.jpg IMG_1162.jpg IMG_1169.jpg IMG_1170.jpg

 

Změna osazení modelu během zalétávání:
- pohonné aku předělány na 10-ti článek NiCd 1700 SCR
- původní lože aku "vykucháno" a na hrazeno novým na podlaze modelu
- zase odstraněno balastní olovo, model lze teď vyvážit i bez něj jen umístěním baterek
- vidlička výškovky vyměněna za plastovou zacvakávací, aby se neztratil čep

Obrázek ukazuje barevně nové rozmístění přepážek, aku, přijímače a regulátoru, v modelu. Umístění dle výrobce je v šedé barvě.

Letové vlastnosti takto osazeného modelu jsou velmi slušné, pokud letí rychle. Rychle se musí startovat (pomůže 10čl) a rychle se musí přistávat (pomohou pevné nervy). Za letu dobrou rychlostí pěkně sviští - "to" je poznat sluchem snadno. Výchylky uvedné výrobcem jsou dobré jako tzv. "malé" pro start a přistání nebo pro běžný let. O polovinu větší výchylky umí letadlo rozdovádět pro svižnější přemet, výkrut a jiné legrácky. Těžiště zatím dle návodu, na experimenty je ještě třeba se trochu seznámit (psáno po úspěšném létání 2. ledna 2007).